DŮM TRIUMFU

A všechny pokořil. Ctili ho jako boha.

Vůz jeho vidouce, tvář bledou skryli v prach.

On všechny pokořil. A všechno činit moha,

on všechno učinil a drze na vše sáh’.

Dům pyšný triumfu jak hranice v tmách svítil,

a na rtech rozkaz čtli dřív’ mnohem, než byl dán.

A včas ho vykonat se zástup sluhů řítil.

Jak je to půvabné být vládce všeho, pán!

Kdys hřbety shrbené už syt jsa den zřít celý,

chtěl soka uvidět. A nebylo již soků.

Jen mroucí ozvěnu on slyšel mroucích kroků.

Chtěl v očích sklopených cos’ jako odpor čísti,

po slovu zatoužil, byť slovu nenávisti:

než dlouhým strachem všichni oněměli.