DŮM VE VLADISLAVSKÉ ULICI

Když jenom z procházky se vracím zase domů,

jakž náhle pohled jasní mysl často tesknou!

Dům zdáli již se na mne pousmívá,

dvě okna vstříc se přívětivě lesknou,

z každého záklenku a pažení a lomu

se na mne přátelský kýs skřítek dívá.

Ta šedá zeď mi dí: „Já nepřátelům bráním!“

ta zdřímlá střecha prá: „Já před živly tě chráním!“...

již v duchu slyším, jak se kroky síní rozlíhají,

jak klika jasně cvakne, jak si dvéře zazpívají –

a spěchám... spěchám... Ach jakž možno jen,

že lidé jsou, jimž přece den co den

se v srdci láska jejich ku domovu

a láska k vlasti neprobouzí znovu!