Duma listopadová. III.

Pole prázdná, v lesa snětí

divě hýří vichru svist,

z dálky – Bůh ví odkud – letí

chvějící se žlutý list.

„Spas mne!“ šepce... Zdali mohu

zkrotit písní bouře vír?

Sám, kamkoli šinu nohu,

toužím srdce klid a mír.

Bráním se, leč hruď se třese,

vzdoruji, leč marný vzdor,

ani nevím, kam mě nese

žití ruch a žití spor! –