Duma listopadová V.

Ó žalno věru není

umírat při jeseni,

leč mříti v čase růží,

to krutě srdce úží.

Tož listí zřím-li padat,

i mně jest snadno strádat

těch zdob, jež sprchnout musí;

hůř těm, kdo jinak zkusí.

Jimž v mládí slunné záři

žal růže líbá s tváři,

než v ňadrech rozkoš voní,

a láska písní zvoní.

Jimž, pták když v slunci zpívá,

zrak slzami se stmívá,

a v srdcích není plání...

Toť hrozné umírání!