DUMA NA BŘEHU MOŘE.

Po temném moři tichý člun pluje,

blíž k břehu splývá, vítr jak duje.

V člun zíráš s touhou – vlny kol tlukou,

kdos v člun ti kyne tajemnou rukou.

Jak ve člun sedáš, stinný druh kývá,

oceán Věčna hymnus kol zpívá...

Ku břehům modrým plavíš se sladce

a je ti něžně, jak bys k své matce

se vracel večer z vyprahlých plání,

k své matce, kterou neznáš už ani.