Duma o květech zimy.

V okna Zima své mi nosí trety:

drobné kytky květů peřestých;

nejste-liž vy zpeřestěné květy

mrtvé zjevy jarních přání mých?

Plno ve vás jasmínu i růží,

máku, kopretin i zvonků směs –

proč že všecko tajemně se druží

do bohaté kytky teprv dnes?

Proč té kytce, již tak štědře sbírá,

marně velí: „Voň a v barvách plaň!

Sklamání! Má duše na květ zírá,

jak na stuhlý pramen mroucí laň!