Duma o pohádkách jara.

Pěnkavy hnízda si pletou,

a růže, ty spanilé růže,

pohádky jara zas kvetou!

Kvetou a rudnou a voní,

ó, růže, vy spanilé růže,

v ňadrech mých divně to zvoní!

Zvoní a výská a šepce –

ó, růže, vy spanilé růže,

po vás jak stýská se lebce!

S čela jste sprchly, ach škoda!

ó, růže, vy spanilé růže,

léta jdou jako ta voda.

Kypí a víří a pádí –

ó, růže, vy spanilé růže,

pohádky jara a mládí!