Duma o životě.

Čas stéká prorvou dob a jeho slapem

ruch jarosti a mládí v propast plyne,

vždy blíž a blíže stáří spěchá kvapem

a vínek z jíní hlavy kol nám vine;

lesk z očí béře nám a purpur s retů

a tíhu různých strastí pleci nosí:

jeť život pouze hrstka planých květů,

a na nich horké slzy místo rosy.

A radost, vzešlá druhdy v ňader luze,

ta květem v slunci chvilku jen se sloní,

než žití nevlídného kvapná chůze

jej nalomí a zdobu stonku sroní;

a hyne radost chladem v prvním vznětu,

jak setby zlaté klasy ostřím kosy:

jeť život pouze hrstka planých květů,

a na nich horké slzy místo rosy.