Duma při letu motýle

Letí motýl volně, výše

jako lidská přání,

neví, v hloubi oblačné že říše

mračno křídla šíří v hrdé pýše

a že bez ustání

s nebes sličné tváři úsměv shání.

Letí motýl; mrak ho stíhá,

zlobu v černé hrudi,

zdobný plášť mu trhá kapek tíha –

juž se motýl smutně v pádu míhá,

hyne, křídla sklání!

Přeubohý motýl: lidská přání!