Duma při odletu ptáků.

Zahalují sivé mraky

unavený sluncem svět,

květy mizí, ptáci tichnou,

v jižní kraje letí zpět.

Vrátí-li se? Kdož ti poví?

Jeť pták ptáku podoben,

jak rov rovu na hřbitově,

jak strom stromu, jak dni den.

Co ty ptáky v dálku vodí,

života je věčný ruch,

nikdo posud nepřekročil

čarodějný tvorstva kruh.