Duma při osamělé chatě

Den k západu se béře v zlatém šatě,

pták letí v les, Sen k osamělé chatě

a snáší se a padá do podkroví.

Co asi malé chaloupce té poví!

Co zašumí as peruť jeho jemná?

Kéž snese hvězdy do světničky temna!

kéž stárnoucím zdroj chladné krve vznítí

a dětem ladné na tvářky dá kvítí.

Kéž mile těší uplakanou matku,

jež k chorému se kloní nemluvňátku,

kéž rolníku, jenž do hrobu se shýbá,

skráň sesivělou jarním jitrem slíbá!

Kéž siré dívce, která tajně kochá,

dá obejmouti vzdáleného hocha,

a hochu hynoucímu v boje klání

dá sníti o polibku při shledání!