Duma při žni.

Cos divného mou duši leká,

a vždy mi zvlhnou kraje řas,

když rolník první pole seká

a v řádky klade zlatý klas.

I chvěju se jak ono setí,

jež zvlnil bludných vánků vzdech,

a se skřivánkem z něho letí

má píseň s rosou na křídlech.

Jsou vyplašeni stejnou chvílí

a polekáni s družkou druh;

když rolník jásá, oni kvílí,

a Jeseň zvolna kráčí v luh.