Duma u Sloupu Červencového.

Bastilla padla... z její trosek a rumu

nové bastilly zas byly stvořeny,

v jásotu, plesu, tanci, opojném šumu,

na paláce, chrámy, sochy, kameny,

lid vryl heslo:

Volnosť! Rovnosť! Bratrství!

Heslo to příliš záhy ve mramor psáno,

Volnosť odlétá kams v oblak růžový,

před vraty paláců, ach, v mrazivé ráno

do hadrů se choulí dělník hladový,

trpce šeptá:

Rovnosť... Volnosť... Bratrství...

Kapitál měl by z bronzu pomník tu míti:

Na podstavci zlatém dřímající lev,

pod jehož drápy rabům souzeno žíti,

padlé ženy, žluté děti, mužů krev,

pod tím heslo:

Volnosť! Rovnosť! Bratrství!