Duma u vodopádu.

Ze skal se řine vodopád

v květnatou na luhu tůň,

jakoby z pusty volných stád

splašený ubíhal kůň.

V tisíce perel křídlatých,

v démantů čarovný roj,

jenž se mu v jasných ňadrech zdvih’

tříští se v slunci ten zdroj. –

Tak bych chtěl v letu divokém

zniknout též, znavený druh,

kdyby se tříštil v pádu svém

a v démanty písní můj duch.