Duma v den upálení mistra Jana.

Zas z bezdna času vynořil se den,

kdy svatý mistr Jan byl upálen,

zas všecko nebe posulo se mraky

a moje zadumaná mysl taky

jim padla v plen.

Věk za věkem se ztrácí tvorstva kynem,

věk za věkem, jak Hus náš mřem a hynem,

lest soudí nás a zrada ruce váže,

zášť na hranici páliti nás káže

a v hluku sběře umírá náš sten.

Co dobyli jsme za století pět

tou obětí, jež osvítila svět?

Co od lidstva nám dáno díkem?

Proč hynout máme práva závistníkem

a nevnořiti ret,

jenž po pravdě a po svobodě prahne,

v ten světla proud, jenž k moři slávy táhne

a k němuž čistým srdcem Hus se zved’?

Co, světe, za to pro nás konáš teď?

Ej, stydíš se nám dáti odpověď! –