Duma zimní.

Zima kráčí do kraje,

bouře pochod jí hraje;

co v mém srdci ondy zkvetlo,

v zimě sotva uzraje.

Zima vchází do sadu,

stromy kvílí v neladu,

kdo mě bude zpěvem těšit

za temna a za chladu?

Zima těká po háji,

ptáci v dálku prchají;

těžce se to sníti bude

o růžích a o máji.

Zima spěchá do polí,

smutno, teskno v okolí;

bojím se, co bolelo mě,

že mě zase zabolí.

Zima běží do lesů

po mechu a po vřesu,

a já nevím, jak to žití

bez vás, písně, ponesu!