Duma zimní noci.

Noc zimní k jitru plouží se tak líně,

jen stíny na mne hledí z koutů síně,

v niž samota se krade po špičkách,

by nerušila v truchlivých mne snách.

Jak smutno kol, jak klid ten duši moří,

leb stará chladne mi, leč srdce hoří,

a přeje si, by k skončení těch muk

smích dětský v síni ozval se a hluk.