Duma.

Kdo ví o všech trpkých slzách

V této válce plakaných? –

Kdo se dozví o všech srdcích

V této válce strhaných?

Kolik měst a kolik dědin

Kleslo žhavým popelem?

Kolik mrtvol porubaných

Pomrvilo šírou zem!

Kolik nevěst bez ženichů,

Kolik matek bez synů

Ruce láme – a svým nářkem

Plní pustou krajinu!

Neznají ni hrob svých drahých,

By se na něm modlily,

By jej kvítím ozdobily,

Slzami jej kropily.

Avšak ti jsou blazí, kteréž

Pojal tmavý země klín;

Ale kolik světem bloudí

Živých lidských zřícenin!

Z kolik útrob teď se zdvíhá

Kletba proti vůdcům těm,

Jenžto vyvolali slunce

Krvavé nad Uherskem!