Dumka. (IV.)

Stála jabloň pyšná, květná,

Vypínala čelo,

V jejím listí mnoho ptáků

Útočiště mělo.

Ač se jabloň zelenala,

Přec nekvětla zdarně –

Nadarmo se radovala,

Těšila se marně.

Přišel soused nenadále

A vzal jabka sobě:

„Vyrostou jablíčka nová

Na haluzích tobě!“ –

Druhý k stromu přišel soused,

Uříz ratolesti:

„Peň já tobě pozanechám,

Bude hnát a kvesti!“ –

Třetí k stromu přišel soused

A podťal peň jeho –

A sůl házeno na místě

Stromu skáceného.