DUMKA NA BATELOVSKÉM VRCHU

Umírá slunečko, umírá,

když padá za hory do Němec,

umírá:

Šumava naše zkrvácená

toužebně za sluncem do Němec

pozírá.

Klekání nad námi doznívá,

klade se na věky do hrobu

vlast šírá:

od řeky k řece, z hrada k hradu

mlha se smutkovým závojem

prostírá.

Umírá národ můj, umírá,

anjelé strážce uletují,

umírá:

života knihu lidu mému

Hospodin na věky, na věky

zavírá.

Poslední vlasti syn v ruinách

zoufaje lýru svou o stěnu

opírá:

žalozpěv dozněl, se zdí padá

za vlastí do hrobu pěvec sám

i lýra.

Umírá, umírá, umírá,

již padá za hory do Němec,

umírá:

Šumava naše zkrvácená

toužebně za sluncem do Němec

pozírá.