DUMKA.

Samoten, sám a sám!

To slovo značí víc –

nebesy patřit tam,

kde hvězd plá na tisíc.

Vše ztajit těžké jest

i bolest neznámou,

zřít růže kolem kvést,

v prach jež se rozpadnou.

Čas mění, mění dech,

jenž mládí líčil tvář,

neznámý děsný spěch

zří věčný starý snář.

Těch let pár uplyne,

zalétne hudba v sluch,

kol skráně ovine

se času, času pruh.

Samoten, sám a sám!

To slovo značí víc –

nebesy patřit tam

jediné hvězdě vstříc.