DUMKA.

Po domově srdce teskní –

nikde nezáří tak slunce jas

a vše nejkrásnější je tu:

vzduch i vody, stromy v květu –

z ciziny chcem v domov zas.

Sladké zkazky duší táhnou –

v modř se drahé hory pnou,

královna měst svoje vděky

ztápí ve zrcadle řeky –

v ní se snoubí s oblohou.

Tisíc čar nám doma kvete;

polem, luhy, hájem zní

nejkrásnější rodné zpěvy,

nejslíčnější kvetou děvy

v městech, vísce poslední.

Tolik kouzla, štěstí doma –

jeden tu jen pro mne stín,

jenž mi hořem srdce jímá:

že mně v cizí zemi dřímá

drahý, jediný můj syn.