Dumky o jedné chaloupce. (IV.)

Pod doškovou střechou

za nízkými dveřmi

byli bychom šťastni,

miláčku můj, věř mi!

Ve světničce malé

s okénky jak dlaně,

za to tiché štěstí,

co bych dala za ně?!

Dala bych já za ně

světa půl – i celý,

vždyť bychom tam všecko,

miláčku můj, měli.

Měli bychom všecko,

co jen srdce ráčí,

ve světničce malé

jako hnízdo ptačí.

Měl bys květy, zlato,

písně a mou péči,

nad tu velkou lásku

znáš-li štěstí věčí?

A já – já bych měla

na zemi již nebe,

miláčku můj zlatý,

tebe, tebe, tebe!!