DUNAJ.

Slyšíš, jak se lítí, vzteká

pyšný Dunaj, divá řeka;

jak se jitří a jak v mlází

kolem vrbin pěnu hází?

Zlícené jsou jeho skřeky,

hltá dravě horské řeky,

jež se valí z lesních tají

a v klíně mu zapadají.

V perlách kypí, v perlách vzlétá,

ale zas je v klín svůj smetá,

sbírá, snáší v práci perné

do své skříně, v moře Černé!

Ale v cestě zle a lstivě

trhá pleny mnohé nivě,

mnohým luhům srdce protne,

až na srdci moře skrotne!