Duo.

Cos’ z dálky znělo? – Nech to zníti jen,

to není pro nás, znělo to jak žití,

a pro nás dnes jen platí hrobu sen,

nic netoužit víc a nic nemysliti.

To platí jiným, kdo tu mladí jdou,

na skráních růže, v srdcích štěstí zkazku,

my také hvězdu znali, plála tmou,

a kdysi v ní jsme pozdravili lásku.

Cos’ z dálky plálo? – Nech to pláti dál,

to není pro nás, plálo to jak žití,

a pro nás dnes je žal, hluboký žal,

že nemožno víc za tím světlem jíti.

To platí jiným, kdo tu silní jdou,

v své ruce pochodeň, jež do tmy hárá,

nech, lépe jest se zahaliti tmou,

to vše jest pro nás báj tak stará, stará!