Duše a luza. (I.)

Bolestně zvířenou píseň

smutnému potomstvu

plochého Století

před jitrem zpívám.

Zpívám ji v bezhvězdném šeru

Století. Zpívám ji Věčnu.

Odvrácen od luzy. Sobě

také ji zpívám.

Lidská krev dávno v ní zraje

k prolití. Za něco mříti!

Chce se zas kouřit k slunci

v tajemný prostor.

Zpívám tu bolestnou píseň:

tyranům slávu a chválu!

Luze vždy velký je tyran,

větší než bůh!