Duše a luza. (II.)

Duše, ty pokřtěná svatou

vznešenou Anarchií,

ještě tvůj trůn je prázdný,

bezlidná země.

Či už jsi doznala zdrcena,

že nelze nahradit bohů

davům a trpícím srdcím

Rozumem čistým?

Že nelze rozsvítit světel

v ubohých lebkách davu,

kde je tma chladná jak v studnách

s mrtvolou na dně?

Ustává raněna často

v revolučním svém vzmachu,

kladivo přestává bušit

nad stropy zemí.

Viklajíc trůny králů,

budovou železných říší

papežů zlatými křesly,

umdlívá často...