Duše a luza. (III.)

Nebo tam, v obrovských říších

pod žárem pochodní rudých

bdělých a vztýčených hlídek

přežilých mravů

surové, střísněné krví

Barbarství, začátek Bídy

a konec Bídy a jádro

bolesti každé

ještě bdí, čekajíc chvíle

zahřmění bubnů a polnic,

poplašné vzepjetí koní

na povel králů,

zase bdí, myslíc jíž tupě

na smutné zajatce, města

zbořená, na bílé domy

hořící nocí, –

buržoa v dobráckém klidu

mapu tam vykládá dětem,

v županu zeleném schoulen

rukou v ní jezdí.