Duše a Vesmír.

Je každá Duše Vesmír rozlétlý,

tisíce trub v ní, tisíc varhan žní,

máj Věčna stačí by v ní rozkvetly

radosti hlučných, slavných mizení...

Je chladný prostor, prostor propastný,

nic nad ni není tragičtější v šíru,

tajemství mlčení v ní truchlí svoje sny,

studeno konce nemá, prázno nemá míru...

Když však se dálky její otevrou

v tajemném okamžiku věčných jar,

tisíce světů ihned z ní se střou

tisíce hudeb zavzní písní nádhernou –

tu všechno náhle žár a sen a nekonečný Zdar!