Duše tvá.

Proč v tichounké to jezero

hledívám mnohý čas,

hled nořívám svůj hluboko

tam ve stříbrný jas?

Ba věčně bych se zadíval!

tam zírám duši tvou,

tvá duse božská – zastřena

tam nebes modrou mhou.

A v duši tvojí posvátné

tak nebe lásky je,

jak ve tichounkém jezeru

se nebe boží pne.