DUŠE VÝBOJNÝCH

Ve přítmí barev noci spící,

i když se orkán smrště zdvih',

jdou temnem ne jak podloudníci,

však mužně – duše výbojných!

Bouř kvílí, hvízdá, hýká v kraji,

jdou přece v mlžném zášeří,

co zatím poklid milý mají,

kdo v touhy vyšší nevěří.

I v stupňovaném živlů řvaní

jdou přece statně do dáli,

sny svými štvaní, bičovaní,

jak v tušeních je nassáli!

Jen když noc dlouhá v klid se tiší

a nezuří tak zběsile,

lze slyšet: Jsme svým cílům bližší?

Jsme u cíle? – – Jsme u cíle?