DUŠE ZEMŘELÝCH

Kde, duše zemřelých, as bloudíte?

V svobodném letu, nebo v zakletí,

zda nejste pták, jenž krajem přeletí,

strom, který chvěje se, když večer zhas',

květ u cesty, neb větru dotknutí,

zda nejste vy to, nebo jeden z vás?

Zda vzduch, či proud, či mrak vás unáší,

neb jiný svět a jiný život v něm

vám otevřen, či bloudí duch váš něm

v prostoru, neslyšen a neviděn?

Kdy míjí noc, kdy začíná se den,

kam máte blíž, kam touhou spějete?

Zda v hvězdnou výš, či k zemi, jejíž tíž

vás spjala kdys tak mocně, že již nic

vás nezbaví té tíže prokleté?

Či mír vám uspal světlo zřítelnic

tak hluboce, že netoužíte víc

po jiném růstu v světě bez hranic?

Mně hvězda, květ, pták stopou čarovnou

dnes říkají – kde krása je a taj,

že jste i vy, paprsek ze vzpomínek tetivy:

v prostoru zmizelí, nikoli neživí.