DUŠE ŽIVOTA.

Nad čím se raduje skřivánek malý,

zamířiv k oblakům do modré dáli,

ku které lítá,

sotva že svítá,

nech ještě pod mlhou dřímají skály.

O čem si povídá potůček v lese,

nad nímž se lehounká lodyha třese,

kterou vždy vánek

kolébá v spánek,

jak se jen podvečer k vrcholům snese.

O čem si šeptají bělostné břízy,

motýl kdy zlatý v jich korunách mizí,

co sladce bolí

křepelku v poli,

tu když je cit náš tak jarní, tak ryzí.

Co horstva znamená duhová páska,

o čem sní ledovců vznešená kráska,

to všechno cítí –

tvorstva že žití

prochvívá bůh a ten bůh že je láska.