DUŠE

Tak hyne duše v neklidu a pátrá kolem sebe,

zda mezi mračny prozírá a hýří cípek nebe;

jen jeden bledý paprsek, jenž vlažnou záři plodí,

a z rysů masky sevřené mdlý úsměv vysvobodí.

Své chabé paže vztahuje, leč fantómy jen svírá

a v neslyšených výkřicích ret suchý otevírá,

zrak cloní, v dálky vysílá své bolestivé touhy,

však to, co dálka navrací, je z prázdna závan pouhý,

jenž jako břímě uléhá a křehký život drtí...

Tak chví se duše neklidem i v okamžiku smrti.