Dušiček! A venku deští, sněží,

Dušiček! A venku deští, sněží,

hřbitov, hroby jeden svící řad,

a na každém rově věnec leží.

Zde se teprv učím milovat.

V kout jsem zabloudil a utrh maně

lístek zelený, jej přitisk v skráně;

dávný vane z něho, mocný žár.

Ve mně bouří, v srdce cos mi buší,

žití celé chví jím, náhlý zmar! –

Slyšel lkát jsem z lístku mladou duši.