Důvěra

Po každé bouři obzor zjasní se,

po každém boji duha míru vzplá,

strast mnohou radosti lék vyhojí

i každá nepohoda pomine.

Je lidský život stálá proměna,

z nich každá z lodí, která nese nás

po moři klidném nebo bouřlivém

v klín pestrý hostinného přístavu

či ke skalisku, na němž ztroskotá.

Leč nejen v chvílích slunné pohody

i v pohromě, jez stihne člověka,

je vždycky boží moudrost ztajena,

jak v balvanu, jenž s hory řítí se,

skryt může býti třpytný drahokam.

Jak záhadné jsou ruce osudu,

jež vedou lidskou bytost zmatkem dní,

jež zasahují v jsoucno národů

a rodí jitra nebo setmění.

Však i když rozběsní se potopa

neb jícen sopky chrlí plameny,

z vod vynoří se posléz pevnina

a z trosek život nově vybují.

Má každý národ kotvu naděje

a silou ducha pluje v budoucnost,

bdí v každém tvoru skrytý stavitel,

jenž neúnavně dům si buduje,

je život boj, v němž výhra náleží

jen těm, kdo vytrvají v odvaze

a neztrácejí sebedůvěry,

kdo nikdy necouvají zbaběle

před nesnázemi nebo obětmi

a přesvědčení mají v nitru svém,

když o věc spravedlivou zápasí,

že jejich snaha musí zvítězit.