DŮVĚŘIVÉ SLOKY

Tys psal mi: jara nebylo a léta též,

podzimu nebude. I v lidech smutná řež

zklamaných nadějí se rve, a od nejchudších střech

vyčítá do hor uvězněný vzdech.

Zklamaní lidé jsou v těch světských osudech,

neb světlejší svět chovali v svých snech,

a proto zkrášlují si jej a přetvářejí

a vyvyšují z běd svých do nadějí.

A přece z nich každý sklidil, tak, jak předchůdce,

vzal za poctivou práci mzdu a šel

v neděli loukou ke své hospůdce,

žertoval se ženou a v srdci měl

i z práce radost, kterou konal rád

s tisíci jinými, a zklamání a zrad

a závisti byl prost, že každý měřil den,

jak roste mír: tož ze čtyř spokojených stěn.

Leč přec se zdálo všem: jsou duše zklamány,

jsou v nesvobodu zaprodávány.

Ti u moci jsou, kdo jí dobře nechápou,

a hřeší na ní, když se v čelo vydrápou

a lokty odhazují ty, kdož míru nabídnout

jdou práci, poctivost a chtějí mrtvem hnout,

pak bez důvěry, každý jinak zklamán, ubíjet

svůj příští musí vidět, odumírat svět.

Tak psal's. Leč já jsem děl: Ne, neměj strach,

toť revolučních žalob roztřásaný prach!

Maličkou pošetilost lidí všude zříš,

jež provádí si své, však vůle nad ně, výš

je pojí v práci. Prozřetelnost ovládne,

svět starý vymře, nový omládne,

a v člověku, jenž jiných lásek rod,

už roste mír a jeho sladký plod.

Já třeba zřel jsem těžce probíjet se mír

z velikých, dávných, jak svět starých snů,

kdy zaleh' světlo starých pochyb netopýr

a poletuje po nejistém dnu,

vím, na výboj chtí poražení, ždají krev,

zas lační odvetou a jejich zpěv

je k boji přípravou a o řeži

hlaholí dějinná lež mládeži.

Buď přes to upokojen. Nechci efektní

a krutou politickou báseň psát.

Galejní znamení rýt, předmět obětní

klást v plamen stoupající, zaplesat,

osobám, straníkům, jich ješitnosti

nastavit zrcadlo a jejich ubohosti

chyb obraz nakreslit a mrtvé zburcovat,

i lepší minulost i po svobodě hlad.

Neb já jsem ten, jenž nebyl otráven,

jenž nebouří, jenž doufá, vírou silnou plá,

že v celku národa duch není zohaven

ni porušen, když tlupa drzých ztropí zla,

a věřím, každá chyba zburcuje

zas vědomí, než vládnout nemůže duch náhody

ni chytráctví, jež pouta navždy ukuje

milencům pravdy, bratrství a svobody.