DŮVOD PŘÍŠTÍHO ŽIVOTA

Snad jiným zrovna je jak mně, nechť mluví tedy za mnou,

a nepronesem ku konci as závěrku pak klamnou.

Já jsem již přes padesát let a přece jsem tak mlád!

Jsem s to si ve svých myšlenkách jak malé dítě hrát.

Jak děťátko tu hračku svou si všude s sebou vodit,

ji chránit ve svém náručí, ba s ní i spat si chodit.

Má mysl náhle samý smích, a jako srnče skáče,

a zase je jí pojednou až do teskného pláče,

tu touží pak po matičce, a chtěla by se mazlit – –

ach páni vědci, neračte si proto na mne zazlít –

on musí tedy po smrti být aspoň jeden ještě svět,

kde ze mne jinoch stane se, a pak teprve muž a kmet.