DVA A TŘICET ROKŮ.

DVA a třicet roků přešlo

tichým chodem svým,

co v nich bylo, vše se slilo

v šedou mhu a dým.

Dva a třicet dlouhých roků,

lét a zim a jar

v zpomínání jako zdání;

zbudil jsem se stár.

A ty stále hledíš na mne

jako jarní květ

svěží, ač už v hrobě leží

dva a třicet let.