DVA ANDĚLÉ.

Z utichlé noci hles už nedopadá

v utichlou síň; – ty spíš, má ženo mladá.

K tvým hlavám našeho slét štěstí anděl s výše

a ke mně vzpomínek přistoupil anděl tiše.

Pod jeho pohledem krev bouřná žehne v skráni;

jak do sna doslýchám tvé klidné oddychání.

Mně z mraků na čele skanula slza v řasy,

ze slunečna tvých snů tvých na rtech úsměv hrá si.

A teď se zašeřil a slza v líc se plíží,

to chmurný anděl můj se ku tvé loži blíží –

Proč jsi se zachvěla? – proč já se usmál v muce?

To ti dva andělé teď podali si ruce.