DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru. (I.)

Troubadour, snivý, bledý hoch,

vzal loutnu, tesknou píseň zpíval:

Jarní květe, nejkrásnější

písni má,

před tebou má duše kleká,

a ty hledíš do daleka

toužebnýma očima.

Do noci mi hvězdy svítí

potichu,

ale v mojí duši hoří

touha hlubší všechněch moří,

voní ze všech kalichů.

A já zpívám s loutnou svojí

v lilijích,

srdce moje tvé je všecko –

ale ty jsi ještě děcko,

a mně zbude jen tvůj smích...

A dále zpíval bledý hoch,

však Mefisto jen hlavou kýval.