DVA FRAGMENTY z romance o Mefistu a troubadouru. (II. (Romance troubadoura před ...

Ó Noci, ženo s černou krví

a dechem vášní horoucím,

svou píseň k tobě zpívám prvý

a s čelem divně planoucím.

Jel rytíř bez bázně a hany,

po širé pláni jel,

tam za lesy jsou bílé stany,

tam čekají tři krásné panny,

tři panny kouzelnice.

Jel celý den, teď noc se sklání,

kraj mlhou sšedivěl;

dál rytíř v němém pospíchání

jel plání, jel i lesní tmání

v té noci bez měsíce.

Ó Noci, zavři černé oči,

mně zpívat nelze před nimi,

já chvěji se, mně svět se točí

před těmi zraky žhavými.

Když dojel rytíř, půlnoc byla,

tři panny čekaly:

ta první z nich ho políbila,

ta druhá se jen uklonila,

a třetí nehnula se.

A potom vzduchem hudba zněla,

zvonily pokály,

tam pod stany tři bílá těla

se na lehátkách stříbrem skvěla,

tři těla v božské kráse.

Ó Noci, paní vášní žhavá,

ne, nehleď na mne, nehleď tak,

mně víří krev a třeští hlava –

a já psal „Věrnost“ ve svůj znak!

Té první rytíř zlíbal rety,

při druhé touhou mřel,

ta třetí rozpletla své květy,

a vztáhla náruč beze věty –

rytíř se nehnul ani.

Když přešel čas a zoře vstala,

pan rytíř zpátky jel,

jedna mu čelo zulíbala,

a druhá snivě zakývala –

však třetí k neshledání.

Ó paní, ne, tu náruč plnou

mi nerozpínej svůdně vstříc,

ó paní, slyš, mé rty ti klnou –

v mých žilách blesků na tisíc!

Jel zase lesem, zase plání

tím krajem plným čar,

jel volně v tichém zadumání –

v tom stínem před ním z nenadání

ta třetí panna stojí.

„Já byla vášní k tobě němá,

ty’s nezhasil ten žár:

tvá krev ať pokoje teď nemá,

tvá touha věčně neskojená

ať spálí duši tvoji!“...

Ó Noci, dost, já tvůj jsem zcela,

dál zpívat, paní, nemám sil.

Co je mi štít už! Vůni těla

ó dej, bych ve tvých loktech pil! – –