Dva letní motivy. (II. Leknín.)

Na jezeře jediný květ bílý,

leknínu květ opuštěn se chýlí,

jakby koketoval s temnou plochou,

ve které se březový háj třese,

staré Pomony je zdoben sochou,

která v klínu podkasaném nese

plody omšené a rozvětralé.

Slunce stoupá a žhne neustále,

a v tom lesku, v světla zářném moři

jakby Narciss nad zrcadlem nyvý

leknín roztoužený, čistý, snivý

v bílý plamen víc a více hoří...