Dva motivy.

Čta v knize básníka, jenž slaví kouzlo žen,

jsem v známé aleji šel mlčky roztoužen,

když letní podvečer byl nádherný a smavý.

Já cítil v duši své to všechno, co jsem čet’,

ta vřelá usmání a květů bezpočet

v opojných kadeřích té každé dívčí hlavy.

Já slyšel zvonit číš a tušil svůdný vděk,

na korálovém rtu jak hoří polibek,

až duše zachví se tím políbením jedním.

...Co zatím na poli, kde šel jsem v myšlénkách,

vesničan ke pluhu svou ženu mlčky vpřáh’,

jež snědá, ztýraná dál jařmo táhla před ním...