DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (II.)

Kraj vidím klidný do dalekých mílí

– ty pruhy polí, lesů, vesnice –

z aleje jabloní v polední chvíli,

kdy těžké klasy stébla pružná chýlí

ve vlnách vonných zralé pšenice.

A slunce stříbro div mne neoslní

na nebi modrém v pěně oblaků,

parfumem pryskyřic les vzduch tu plní,

a zlaté obilí se vlní, vlní

v tom tichém zrání božích zázraků.

Čís ruka hladí pšenice lán celý –

snad je to tvůrce onen přeumělý,

jenž zůstane nám věčně neznámý,

a k němuž duch se modlí rozechvělý,

když Smrti žnec se kloní nad námi.