DVA MRAKY

Jako nejčernější oblak

rozpálený dálným letem,

silou svojí přetížený

druha v kosmu nalezne –

napiaté mé roztoužení

řídí let můj širým světem,

plný síly hromaděné,

výbušné a vítězné.

Třeba stokrát minut tebou,

hledám tě a najdu zase,

v opojení nové vženu,

schvácen zpupnou vůlí svou,

nekořím se slunci nikdy,

jenom bouří pyšné kráse,

kterou z končin nejdálnějších

skryté moci k sobě zvou.