DVA PROKLETÍ

Svou lásku, k níž laik závistivě mlčí, na kterou církev stanoví klatbu,

někam si odnesli za prkenou hradbu. –

Dva tajnosnubné květy v modré noci slavily horké orgie citů. –

Na nebi měsíc. Topoly z malachitu. –

A cvrček někde s dávkou ironie drobnými prsty do ticha luskal.

Vítr se odplazil v tmách – zaskučel u skal.

Dvě kleté duše vyrostly až k nebi. Morálek stěžně duněly pádem.

Kdo jsou ti smělci? – Jen dva vyssátí hladem. –