Dva průvody. (II.)

Neděle v advent. – Mlhy v listopadu

jak sukno smutku v chmurné dětské báji

po lomenicích domů rozvěšeny;

Vltava trne; ve mrazivém chladu

Karlova mostu pilíře se chvějí

a vlny jezů mlýnských omývají

v šepotu teskném balván obemšený

stařičké, vetché sochy Bruncvíkovy,

jež klímá tady šumnou nad peřejí

tisíciletý spánek pohádkový.

V krvavém nachu za Strahovskou plání

zapadá slunce; pablesk jeho zlatí

svatého Víta zelenavou báni,

jež se jak mlžná silhueta tyčí

nad mořem budov usměvavé Prahy,

té popelkové dcery holubičí.

Z Týnského chrámu procesí se béře

k Mostecké bráně za hlaholu zvonů,

jak bludná smečka vyplašené zvěře,

ze všad se sbíhá v ustrašeném shonu

z uliček města klikatých a šerých

lid za oděnci šumných saských vojů,

jichž lesklopřilbí, svižní hlasatelé

klusají pyšně na komoních v čele.

Mostecké věže chmurné pod sklepení

zabočil průvod; na kolena klesli

rozvaté obce české příslušníci,

oddáni v milost boha neskonalou,

jež v týnec jich, jak v stáje chudou jesli

se tiše nesla, věštíc vykoupení

pod církve nové nerozbornou skalou.

Korouhví věže hluše vzlykající

lomcoval vítr, shnilou pod krokvicí

tu v uschlých kostech teskně drkotaly

vybledlé lebky, plísní obemšené,

rezavým hřebem v římsu zavěšené

– srubané katem českých pánů hlavy!...

Tak příšerně zde do krvava plály,

tu pod královskou Hradčan pustých strání,

jak přízrak hrůzný, jímž v kabylské pláni

se tyčila kdys děsně narovnaná

hranice lebek v síních Tamerlana.

Cimbuří slezly zbožné lidu davy

a na nosítkách v clonu baldachýnu,

za zvuků bubnů, v děl velebném hřmění,

počestně kladly hlavy mučenníků...

Slavnostní průvod s ostatky spěl k Týnu,

odkud jak hvězda v červánkovém rdění

z daleka zářil zlatý kalich v štítu,

meč břitký statné sochy Jiříkovy...

Kantáta slavná – hlásná hymna díků –

se v plesném chvění nesla v chrámu krovy.

Již konec bědě, strádání a vzlyku,

již usuš slzy, jež v palčivém toku

skrápěly tvoje líce – nevolníku!

Zhas jiskru vzdoru v zoufanlivém oku,

již z kostí tvojich mstitelové vstali!

Lítosti boží paprsek blyskotavý

se s oblak snáší v urubané hlavy...