DVA REBELOVÉ. II. (III.)

Rozneslo se záhy po dědině,

velebný že pán už chléb svůj denní

nekupuje z čísla dvacátého

na náměstí. Divné myšlenky šly

hlavou zbožných ovcí, a z nich záhy

divnější se řeči vyvinuly,

poznámky a úvahy a soudy,

a z těch řečí, poznámek a úvah

vyplynula rázem rozhodnutí.

Neboť dá-li na pravo se pastýř,

v pravo berou se i dobré ovce:

kominice přestala brát chleba

z čísla dvacátého na náměstí,

taktéž Kvítek, šenkýř od „Medvěda“

začal hocha posílat jinam,

paní Kydlíčková, žena ševce,

Špatenkovi pozdrav nevrátila –

nad kterýmiž zjevy vdovec pekař

zamyslil se, zadumal se tuze.