DVA REBELOVÉ. II. (VIII.)

Nešel do kostela.

Ale v nitru

červ mu vězel, vrtal bez ustání:

„Tak. Tys rozhněval se na faráře,

ale pánbůh hněv tvůj odnést musí.

Do kostela nejdeš. To je pěkné!

Co si pomyslí o tobě pánbůh?

Co tvá žena Anna nad hvězdami?“

Takto dumal vdovec. A hlas varhan

zněl mu smutně v duši, voskovice

voněly mu s kadidlovým dýmem

jako mlsek, jenž jest zapovězen,

z dálky voněly mu luzně teskně

jako vůně ztraceného ráje.

Pozlacený Petr s Pavlem, kteří

od oltáře hledí na věřící,

pokývali hlavou ve sny jeho:

„Tak, Špatenko, pěkně ty to vedeš!“

Andílkové, kteří nad oltářem

řetěz růží drží, mračili se,

jazyk plazili a volali mu:

„Táhni k čertu, ancikriste špatný!“